Doba vlády císaře Rudolfa II. Habsburského (1576–1611) je v Praze dodnes synonymem pro alchymii, magii a hermetické vědy. Praha se na přelomu 16. a 17. století stala centrem evropského okultismu a rané vědy, což bylo dáno osobním zájmem a velkorysou podporou samotného císaře. Ačkoliv byla alchymie často považována za šarlatánství, na Rudolfově dvoře představovala legitimní, i když tajemnou, cestu k poznání tajemství přírody.
1. Rudolf II.: Mecenáš hermetických věd
Rudolf II. nebyl pouze sběratelem umění a kuriozit, ale i hluboce zvídavým panovníkem, který se snažil proniknout do podstaty světa. Alchymie pro něj nebyla jen o přeměně obecných kovů ve zlato (transmutace), ale i o hledání univerzálního léku (elixír života) a dokonalého poznání (Kámen mudrců).
Jeho zájem o alchymii byl podpořen i jeho touhou po nezávislosti na náboženských a politických autoritách a sklonem k melancholii a samotě. Pražský hrad se tak stal útočištěm pro astronomy, astrology, magiky a alchymisty z celé Evropy, čímž Praha získala přízvisko „magická“ nebo „zlatá“.
2. Významné osobnosti alchymistického dvora
Císař Rudolf II. přitáhl na svůj dvůr desítky, možná i stovky učenců. Mezi nejvýznamnější postavy, které formovaly alchymistický odkaz Prahy, patří:
A. John Dee a Edward Kelley
Anglický matematik, astrolog a mystik John Dee a jeho asistent Edward Kelley patřili k nejproslulejším a nejkontroverznějším postavám na dvoře.
- Edward Kelley (1555–1597): Legendární alchymista, který tvrdil, že zná recept na Kámen mudrců a že dokázal provést transmutaci kovů ve zlato. Jeho sláva a bohatství však skončily neslavně – pro údajné podvody byl vězněn v Křivoklátu a později na Hněvíně. Na Malé Straně, v domě U Osla v kolébce (dnešní Muzeum alchymistů a mágů), údajně sídlila jeho pražská laboratoř.
- John Dee (1527–1608): Soustředil se spíše na astrologii a komunikaci s anděly (tzv. enochiánská magie), avšak alchymie byla nedílnou součástí jeho práce.
B. Odborníci a vědci
Ne všichni hermetici byli jen hledači zlata; mnozí z nich byli vzdělaní lékaři a průkopníci moderní vědy.
- Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600): Dvorní lékař, astronom a jeden z nejvýznamnějších českých učenců rudolfinské doby. Byl císařovým vědeckým poradcem a osobně se zasadil o pozvání hvězdáře Tychona Braha a později Johannese Keplera do Prahy. Hájek byl i praktikujícím alchymistou.
- Michal Sendivoj ze Skorska (1566–1636): Polský alchymista, který si získal císařovu přízeň údajně úspěšnou transmutací kovu. Jeho dílo Novum Lumen Chymicum (Nové chemické světlo) se stalo jedním z nejdůležitějších alchymistických textů 17. století.
- Michael Maier (1568–1622): Lékař a alchymista, který se zaměřoval na lékařskou alchymii (spíše než na výrobu zlata). Hledal univerzální lék, což bylo v souladu s tehdejší iatrochemií (chemie ve službách medicíny).
3. Pátrání po laboratořích a jejich odkaz
Alchymistické laboratoře byly tajné a vyžadovaly specifické podmínky – pec, klenuté stropy, dobré větrání (kvůli jedovatým výparům rtuti a síry) a bezpečí.
A. Pražský hrad a Zlatá ulička
Hlavní laboratoře byly pravděpodobně umístěny přímo v severním křídle Pražského hradu, které císař nechal vystavět pro své sbírky a poklady.
- Zlatá ulička: Pověst, popularizovaná zejména filmem Císařův pekař, praví, že zde sídlili alchymisté. Historické prameny to nepotvrzují; ulička byla pravděpodobně domovem střelců a drobných řemeslníků. Nicméně, malé domky s masivními komíny v uličce dodnes symbolizují mystickou atmosféru dvora.
B. Speculum Alchemiae (Haštalská 1, Staré Město)
Jedna z nejautentičtějších a nově objevených alchymistických laboratoří.
- Objev: Dílna byla náhodně nalezena po katastrofálních povodních v roce 2002 ve sklepení domu v Haštalské ulici č. 1.
- Charakteristika: V podzemních katakombách se nacházely pece, destilační přístroje a důkazy o komplexní chemické činnosti. Podle nálezů zde měla být laboratoř Rudolfa II., která byla v průběhu staletí zazděna. Zde se měla vyrábět mj. i léčiva z 77 bylin, což odkazuje na lékařskou alchymii.
4. Recepty a cíle: Kámen mudrců a Elixír života
Cíle rudolfínských alchymistů byly typické pro dobovou hermetiku. Jde o:
A. Kámen mudrců (Lapis Philosophorum)
Byla to hypotetická látka, která měla mít dvě hlavní vlastnosti:
- Transmutace: Přeměna neušlechtilých kovů (olova, rtuti) ve zlato nebo stříbro.
- Panacea: Tvorba Elixíru života (Elixír věčného mládí).
Alchymisté popisovali složitý proces výroby Kamene mudrců, tzv. Velké dílo (Opus Magnum), který procházel fázemi: černání (nigredo), bělení (albedo), žloutnutí (citrinitas) a konečnou fází červenání (rubedo) za vzniku rudého prášku. Většina „receptů“ byla však silně šifrována, ať už z důvodu utajení, nebo pro vnitřní, duchovní smysl.
B. Duchovní a vědecký odkaz
Ačkoliv se zlatodějové Rudolfa II. o zlato a nesmrtelnost spíše obohatili než aby je vytvořili, jejich činnost položila základy moderní vědy:
- Chemie: Alchymie přispěla k rozvoji laboratorních technik, destilace, sublimace a k izolaci nových látek.
- Lékařství: Díky iatrochemii (lékařské chemii) se rozvíjela příprava léků na chemické bázi (např. Jakub Hořčický z Tepence, který vyléčil Rudolfa II. svými „hořčickými vodami“, byl za to povýšen do šlechtického stavu).
- Kulturní dědictví: Rudolf II. vytvořil v Praze unikátní prostředí, které bylo otevřené novým myšlenkám a vědeckému bádání, což dodnes představuje jeden z největších příběhů české historie a mystiky.
Dnešní pátrání po alchymistických laboratořích a receptech tak vede nejen do pražských podzemí, ale i do historie vědy, kde se snaha o magické proměny prolínala s ranými chemickými objevy.
